Konečně jsem se dokopal ochutnat další závodní disciplínu v podobě enduro jízdy na voči a vyrazil s ostatníma Vodičema kol na Blinduro na Bukovce. Dva dny, osm eRZet, dva km výškových výjezdu a v mém podání 27 minut šrotu s kopce.
Jednička - strom
Po padesáti minutovým stoupáku se skoro 400 vejškovejma, jsme si vystáli víc jak půlhodinovou frontu a mohli začít závodit. Přetrhaný mlíko v zatáčce za kterou byl strom, kterej překvapil a donutil slízt asi většinu lidí mě dostal samozřejmě taky. By jeden neřekl, jak necelá 4,5 minuta umí bejt docela těžká. Od třetí minuty jsem měl odepsaný nejen ruce, což jsem samozřejmě čekal, ale i totál zatavený stehna. Takže na další transfér s bandaskama místo rukou, asi jako když jdu lozit jednou za uherskej rok na stěnu nebo na skálu a s obavama, že jestli to tak bude pokračovat, tak to bude hukot.
Dvojka - řež
Přesun na druhou stranu údolí. Docela stojka kterou od většiny tlačících s Vénou vyjíždíme. A startérka nám hlásí, že to bude tak na tři míny. Palba neskutečná. Hlavně na louce s následným oboukolovým smykem při dobržďování v nájezdu zpět do lesa. Pak přeskok nějaký díry z pařezu na kterým pocinkaly oba ráfky a závěrečná řežba lesem. Docela se mi to povedlo bez větších záseků, ale stejně jsem dostal 10s a byl z toho 23. mezičas - můj nejlepší.
Trojka - drop
Sváča v bufíku a mohlo se tlačit k rozhledně odkud se po docela velký frontě jela další. Od startérky dostáváme varování, že se za opakovaně přetrženým mlíkem nachází nějakej neplánovanej drop. Zase docela svižná a ušlapaná dávačka. Drop tam fakt byl... na placku, tak jak to z Jizerek známe (c: Peřeje z vyjetý hrabanky mě párkrát vyhodily ze stopy. Pod jedním z horizontů mi kořen sebral předek a musel jsem se rozjíždět do dalšího šlapání z nuly. A záverečná šlapanice byla taky pěkně dlouhá.
Čtyřka - kopec
Docela kalba, pak brut výjezd na kterej bylo těžký najít síly. Pak parádní hřebínek s přírodní pumpou. Dál docela výživný vodklony a byli jsme v cíli všichni v jednom kuse.
Dojezd do centra závodů po asi 4,5h těsně před brutálním lijákem a spokojenost z přežití i průběžnýho 7. místa v kategorii a celkově kolem 50týho. Večer s ostatníma a nějaký pivíčka u nepublikovatelnejch historek snowboardovejch legend... pohoda. Spát jsem šel kolem 11tý, ale asi ve dvě se krom zataženejch nohou začalo o slovo hlásit žebírko, který jsem si načal ve středu, když jsem hodil rybu a jel hlavou napřed po břiše asi 4 metry jak tučňák. Povedlo se mi znovu usnout na dvě hoďky až někde po čtvrtý což do dalšího závodního dne nebyl ideál.
Pětka - znova jednička?
Jako že pojedeme znovu tím masakrem co začínala sobota, čekal málokdo. Naštěstí jsme začali tak o minutu níž a strom za zatáčkou byl odříznutej, takže se to dalo přežít bez větších problémů... teda kdybych si hned za cílem nerozbil hubu jak učeň na nějakým kořenu (c: Rameno naražený, ale klička kupodivu v celku.
Šestka - šutro peklo
Tak tady začal pohřeb veškerejch nadějí na relativně slušnej výsledek. Za úvodní sekci mě nevím co odpinklo na druhou stranu a trefil jsem stromek. Takže vymotávka a neúspěšný mlácení do brzdy, aby se vrátila do původní polohy. A takhle rozvrkočenej jsem měl přejet nejtěžší pasáže víkendu. Což se mi vůbec nedařilo, takže přišlo na řadu koloběžkování. A hlavně při jednom z podsmýknutí a následný snaze nepřekážet Vlčákovi, kterej mě dojel, jsem mu hodil kolo pod kolo a váleli jsme se tam na hromadě oba jak jitrnice. Bohužel jsem ho tím asi připravil o bednu v kategorii což mě dost mrzí i přesto, že jsme se tomu dost nasmáli a na mou omluvu reagoval slovy "že by mi tam to kolo hodil taky" (c: Jestli jsem něco vůbec nepochopil, tak to jak to mohl Vojta sjet na HTéčku.
Sedma - defekt
Po přežíračce na občerstvovačce jsme popotlačili sjezdovkou a jeli zase na kopec. Nějak to pak přiměřeně jelo, ale stejně jsem nakonec trefil šutr co jsem neviděl a ani nenašel na elektronický tužce. Takže prořízlej plášť a dojezd v driftáži po prázdným zadním kole závěrečnejch asi 200m. Zaknotování nepomohlo, takže duše.
Osma - lambáda
Zadek jsem na poslední dlouhou eRZetku radši řádně nabouchal, aby nebyl další defekt. To se samo odrazilo v trakci zadku a byly z toho docela taneční. Nejvíc byl nájezd z asfaltu do lesa, kde jsem po driftu myslel, že po trati budu couvat. Zážitková byla taky nekonečná roleta, před kterou jsem dostal mravenčení do prstů a zase jsem si myslel, že ty rodla už tady upustím. Dole před cílem nájezd na nově budovanej flow trail s klopenkama do kterejch jsem se radši neopíral a byl tu konečně cíl.
Nevyřčenej cíl bejt celkově do pajdy jsem si splnil alespoň v průběžným pořadí v sobotu a nakonec jsem byl rád, že to po tý špatný neděli bylo do kila. Takže výsledkově 12. v kategorii za duem Zája (10.), Marčus (11.); 71. celkově z asi 500ti startujících; druhej žena; a jen jemně dotlučenej já i zadní ráfek. Doufám, že budu mít chuť si to někdy zase zopakovat, byl to nářez.
Негізгі бет Blinduro Léto 2023 - Bukovka
Пікірлер: 1