Tomáš Král - baryton
Jan Krejča - theorba
21.9.2013
Pržno - kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
(koncert v rámci cyklu "Čtvero ročních období")
(0:00 - 2:20)
Dolcissimo sospiro
Ch'esci da quella bocca
Ove d'amor ogni dolcezza fiocca;
Deh, vieni a raddolcire
L'amaro mio dolore.
Ecco, ch'io t'apro il core,
Ma, folle, a chi ridico il mio martire?
Ad'un sospiro errante
Che forse vola in sen ad altro amante.
................................................................
Nejsladší vzdechy,
které opouští tato ústa,
kde láskyplná něžnost sněží.
Ach, přijď osladit hořkost mé bolesti.
Hle, otevírám ti své srdce.
Ale komu mám svěřit trápení své?
Snad těm potulným vzdechům,
jež se v hrudi nesou k jinému milenci?
-----------------------------------------------------
(2:20 - 5:21)
Odi, Euterpe, il dolce canto
Ch'a lo stil Amor m'impetra
Et accorda al dolce canto
L'aureo suon della mia cetra,
Ch'a dir quel ch'ei mi ragiona
Troppo dolce amor mi sprona.
Di notturno e casto velo
La mia Lidia il sen copria;
Ma la luna in mezzo il cielo
Dolcemente il sen m'apria,
Ch'a mirar sì bel tesoro
Lampeggiò di fiamme d'oro.
E vedea soave e pura
La sua neve il petto aprire;
E sentia di dolce cura
Nel mio petto il cor languire;
E salir veloce, e leve
Il mio cor tra neve e neve.
Io mirava e tu ferivi,
Lidia mia, soavemente;
Io spronava e tu rapivi
Nel tuo sen la vista ardente;
Io movea poche faville,
Tu le fiamme à mille à mille.
E da quei soavi albori
Sfavillava un dolce foco;
E le grazie con gli amori
Avean quivi un dolce loco;
E, se quivi il cor giungea,
Su la neve il cor m'ardea.
E se come il seno aprendo
Tante fiamme tu movei,
Sfavillar potean vedendo
Tanti lumi gli occhi miei,
Nel tuo sen potea mirare
Maraviglie assai più care.
Ma languia la vista inferna
A l'aprir di tanti obbietti,
Ne potea giammai star ferma
A cercar tanti diletti,
E moriro i rai meschini
Tra duoi pomi alabastrini.
.................................................
Slyš, Euterpe, ten sladký zpěv, jež do mých úst
vložil Amor. Nalaď se ve sladkém zpěvu, který zní
zlatými tóny mé lyry, jež říká, dáš-li mi za pravdu,
tak se mnoho něžné lásky ve mně probudí.
Hruď mé Lýdie zahalena cudným závojem
noci, jež měsíční svit z nebes pro mne odkrývá;
tak mohu kochat se úžasným pokladem
ozářeným zlatavým plamenem.
Hledíc na líbezný sníh na její odhalené hrudi
cítím tu sladkou péči; chabé srdce otvírá
mou hruď, a stoupá rychle a pozvedá mé
srdce mezi jednu i druhou vločku.
Já upřeně hledím a Ty, má Lýdie, zraňuješ
mě tak sladce. Já naléhám a Ty mě připravuješ o
ten žhnoucí pohled na Tvou hruď. Já podněcuji
drobné jiskry, ale Ty zažínáš tisíce plamenů.
A v těchto úžasných jitrech se rozprostírá
sladký oheň a láskyplné půvaby v nich nacházejí
něžné spočinutí. A jestli mé srdce k nim
dosáhne, tak i ve sněhu vzplane.
A když Tvá odhalená hruď tolika
plameny zahoří, zrak můj je v zajetí
té velké záře a míří k úžasné Tvé hrudi,
jež se tak ještě jasnější stává.
Ale konečně zrak můj byl oslepen při
odhalování takové krásy;
a on zmírá v paprscích mezi
dvěma alabastrovými jablky.
Негізгі бет Giulio Caccini: Dolcissimo sospiro / Odi, Euterpe, il dolce canto - Tomas Kral, Jan Krejca
Пікірлер: 5