Srpen roku 1968 trávili manželé Holibkovi legálně u příbuzných v západním Německu. Zde je také zastihla okupace Československa. Po návratů domů dlouhodobě uvažovali o emigraci, protože Jiří Holibka byl právě kvůli příbuzným považován za "politicky nespolehlivého". Pro opětovné vycestování potřebovali tzv. výjezdní doložku.
Jednalo se o speciální povolení potřebné pro všechny občany komunistického Československa, kteří chtěli vyjet za železnou oponu. Byl v něm zapsán seznam států, které žadatel plánoval navštívit. Výjezdní doložka byla součástí pasu. Pro člověka to bylo jakési vízum od vlastního státu pro cestování do zahraničí, což byl vlastně paradox. V normálním demokratickém režimu se o vízum žádá výhradně druhý stát. Na povolení k cestě nebyl právní nárok, jeho odmítnutí nemuselo být nijak zdůvodněno.
V roce 1968 emigrovala Marcela Holibková s manželem a třemi dětmi do západního Německa. V nepřítomnosti byla odsouzena za nedovolené opuštění republiky k deseti měsícům vězení, její manžel dostal rok. V roce 1981, kdy jí zemřel otec, se pokoušela přijet na jeho pohřeb, ale československé úřady jí cestu nepovolily. První návštěvu domova a otcova hrobu vykonala v roce 1989.
Emigranti se museli v novém domově těžce protloukat a vyrovnat se s tím, že se už nikdy nemusí vrátit. A pokud si neupravili vztah s československými úřady a takzvaně se nevyplatili, skutečně nesměli ani za blízkými příbuznými.
Dnes žijí manželé Holibkovi v České republice.
Негізгі бет Jak do ciziny? S výjezdní doložkou - Abeceda zločinů komunismu
Пікірлер: 12