Jaro a podzim jsou chvíle, kdy mě to táhne na Hlídače….Hlídače Koutu, Winkelwachters. Nevím proč, prostě mě to tam samo vyšle. Letos dokonce - neplánovaně a nečekaně - hned dvakrát v rozmezí pěti dnů. Prvně za větrného dne, s kulisou burácivého zvuku nesoucího se korunami postupně žloutnoucích buků. Šel jsem sám a tak byla vhodná chvíle pro sledování detailů: odstínů barvícího se listí, vlnek tvořících se na hladině deštěm zaplněných skalních hrnců, plavby listových lodiček v bouřících vodách vrcholového plata Dolního Hlídače. Hříbky a modráky ještě tu a tam vykukují z mechu, zatímco les se pomalu chystá ke spánku. Před usnutím ale ještě ze sebe hory vydají vše - celou paletu zářivých barev, podzimních vůní nesených hvízdajícím větrem spolu se zvuky brhlíků, sýkorek a pěnkav dobývajících se na semínka bukvic….jen sojka, snad z trestu za své žalování na vše, co se v lese hne, už se nejsytějších barev ani následného příchodu zimy nedočká. Jako memento pomíjivosti života leží její křídlo a hlava plná červů na vrcholu Mufloní plotny.
Druhá návštěva proběhla za deštivého mlžného dne. Společný výlet s přáteli nás vedl podél Černého potoka k jeho temně dunícímu vodopádu. Nad hlavou táhly černé mraky, na rokli se snášel se říjnový déšť, ale nikomu se nechtělo z hor. Zmínka o Hlídačích parťáky zaujala - kluky lákala kromě skal i nebohá sojka. Rozhodující ale byla přijatelná vzdálenost s ohledem na hlásící se další podzimní liják. Tvarově dokonalí modráci byli odměnou za stoupání klouzajícím provlhlým svahem. U skal se jako zázrakem vyčasilo. Otevřely se výhledy na bučiny, které za pět dní přišly o spoustu zeleně a nabraly tóny žluti, okru i mědi. Při obhlídce skal padly i plány na návrat a přelezení některých lákavých linek - další z důvodů zase se sem vrátit….
Негізгі бет JIZERSKÉ HORY dvakrát dva Hlídači fullHD
Пікірлер: 10