Říjen - nejkrásnější měsíc v horách - končí. Je čas se s ním rozloučit, stejně tak jako s kamerou, která definitivně umřela po dlouhé těžké nemoci. Holt dušičkový čas....budiž jí popelnice lehká. Možná je tedy aktuální video na nějakou dobu tím posledním, protože než se ke koupi nové kamery rozhoupu, bude to představovat činnosti, které nemám rád: zorientovat se v nabídce, rozhodnout se pro značku/typ, obchod, objednat...a také v neposlední řadě si položit otázku, jestli nechci spíš investovat peníze do něčeho jiného a zároveň si tak uvolnit ruce od tvorby videí a získat volný čas navíc.
Voda zatím proudí potoky a unáší listí. Svět pod hladinou mi připomíná život takový, jak jej většina lidí vnímá: co je lidskému oku neviditelné, jakoby nebylo, neexistovalo. Přitom ve světě zraku skrytém ( doslova i obrazně ) to jenom vře a klokotá. Tolik se toho děje, co není vidět. Lidé popírají Boha, protože jej nevidí. Zrovna tak mohou popřít vítr - také není vidět, to jen jeho projevy jsou viditelné - jakožto dopady jeho existence. Vůni rovněž nevidíš, ale cítíš. Rozumem spoustu věcí nepobereš, srdcem je rozpoznáš. Tma halí krajinu, ty se pohybuješ jen v úzké výseči světla, ale za ní, ve tmě, je také svět, kde se žije se vším, co k životu patří. My lidé, při vší té své inteligenci i "inteligenci" máme velmi zúžené vnímání světa, života, sebe. Rozum nám vytlačil instinkty, pudy, způsob života nás připravil o napojení s přírodou....ale nic z toho, co je potlačené, není definitivně vymazané a zapomenuté. Při dostatečné míře pozornosti se COSI vrací, probouzí, lze to rozpoznávat i rozvíjet. Jen nebýt slepý a nevěřit pouze tomu, na co lze pohledět a sáhnout. Náš zrak a hmat přeci nerozhoduje o tom, co je či není skutečné....tedy zatím ahoj....a oči i srdce dokořán....
Негізгі бет JIZERSKÉ HORY říjnové potoky Srázy a Polední kameny fullHD
Пікірлер: 23