Teplotní šok provázel moje listopadové dny. Nejprve únik z deštivě dušičkových Čech na ostrov omývaný nekonečnými vodami Atlantiku a jeho vysokých hor strmě se zvedajících přímo od hladiny oceánu a pak návrat do prvním mrazem a sněhem zkřehlých, šedivě ponurých, milovaných Jizerek. Ráno mě probudilo nečekaně modré nebe a děti jásající nad sněhem. Rychlá domluva s Kolíčkem - jako vždy kouzelně neurčitá….“Kam půjdeme?“ „...tam nebo tam...je to fuk, hlavně že budeme v horách…“. Chvíli to vypadalo, že se přidá i Luboš. Nakonec mu ale stačilo vyprovodit nás na louku pod Ferďákem a potom, s hejnem divokých hus nad hlavou, zamířil jako ony za teplem….
V Malém Štoplichu bylo nebývale živo, tolik stop za nevlídného počasí tu dlouho nepamatujeme. Radost nám udělalo krátké setkání s Maturáčkem, jehož kroky ale vedly jiným směrem. Zmizeli jsme z vyšlapané cesty a vylezli si na Rakev, jež ve své vrcholové schránce skrývá knížku se špatným názvem věže. Rakev mohla být skutečnou rakví mojí nové kamery, kterou jsem dostal od dobrodince, kterému ze srdce děkuji, přestože si mě zavázal ( což já nerad )…chtěl, abych s videi nekončil…. Po výstupu mokrýma a zmrzlýma rukama jsem s kamerou manipuloval tak "šikovně", až mi propadla komínem do zasněžených útrob skály. Nezbývalo, než pro ni sestoupit, najít ji a znovu se vyškrábat na vrchol. Vše dopadlo dobře. O chvíli později jsme už stáli na vrcholovém bloku nedalekého Mlýnského kamene, za který je Rakev ve své vrcholovce mylně považována…Sněžení sílilo, horami se neslo temné hučení. Vilémovu a Švédskou věž jsme jen pozdravili a pohladili jejich hrubou žulu porostlou tmavým ledem, navíc pokrytým zrádnou vrstvou prašanu. Výstup bychom zvládli, ale sestup by byl značně gravitační - sjezd a pád…. Přesto jsme ještě jeden vrchol stihli - Prosincovou věž. Mokří, urousaní a spokojení jsme se vraceli směrem k rozsvěcujícím se oknům dolů pod horami….těšení na teplo patří k zimním výpravám....
Негізгі бет JIZERSKÉ HORY Rakev a Mlýnský kámen fullHD
Пікірлер: 16