Nebývale teplý říjnový podvečer v údolí....zato výše v horách už se proháněl studený podzimní vítr, který nesl nejen chlad, ale i zvláštně zemitou a kořeněnou vůni barvících se a postupně padajících listů. Mám rád západy slunce. Hory i lesy se mění před očima, zintenzivňují se zvuky - s příchodem noci vnímáte i ty, jenž byly dosud nepovšimnuty. To se lidské tělo brání zůstat "nechráněno" - na co už nestačí zrak, to přebere sluch i čich....do člověka vstupuje něco z dávno zapomenutých reflexů a instinktů. Nevyhaslo to, jen to dříme. Lehko si potom představit, jak snadno se z člověka vlivem okolností stává zvíře - bohužel, málo kdy v dobrém smyslu slova. My lidé máme pohříchu blíže ke zvířecím projevům, které jsou spíše mýtem než skutečností. Jsme krutější, rafinovanější - zneužíváme svůj rozum. A tak, se západem slunce, si lze přát jen probuzení do dalšího krásného dne a probuzení spících odlidštěných duší....
- 9 ай бұрын
JIZERSKÉ HORY večer na Černé stěně fullHD
- Рет қаралды 184
Пікірлер: 6