Milé dámy, dovoluju si napsat něco o sobě a menstruačních vložkách. Nepoužila jsem je už cca 15 let, přestože jako žena normálně funguju. Používám místo nich starý hadry, co najdu u kontejnerů na oblečení nebo odložený u popelnic. Bydlím sama. Mám minimální mzdu. Pracuji 8 hodin každý den, někdy i déle, případné přívydělky bych již nezvládala. Práci jsem měla problém sehnat, trvalo to několik let, protože mám problémy s lidmi. Za svůj plat si můžu koupit jenom základní věci. Na charity přístup nemám, protože bydlím, navíc ve vlastním. Ale o jaké podmínky se jedná, to už nikoho nezajímá - nemám kanalizaci, pro vodu chodím s kýblem ke studni, hřeju na kamnech. Sprchu logicky nemám - myji se v lavoru, jako za starých časů. Pračku nemám, peru v lavoru na zahradě, v zimě oblečení neschne. Topím jen když moc mrzne, protože je to na mě drahý a nechci podporovat plísně, co rostou na zdech. Stěhovat se nebudu - všechny peníze bych dala za nájem a nic by mi nezbylo. (A mám opravdu letitý zkušenosti s evidencí na Úřadu práce bez jakékoli podpory). Z toho mála, co mám, si teď krvavě šetřím - za vložky to opravdu nevyhodím. Každý den mi hrozí výpověď. Takže promyslete podporu i jiných lidí, než jsou narkomanky a samoživitelky (Ony samy se přece rozhodly, že budou mít dítě, já se této možnosti vzdala, protože vím, že k tomu nemám podmínky.) Připadají mi na moje poměry trochu zhýčkané. Ne každý zapadá do "škatulek". Takže ženy na ulici mají nakonec určitě větší komfort, než já, aspoň se mohou osprchovat. (víte, jaké to je, si omývat menstruační krev z oněch míst v mraze v lavoru s ledovou vodou?) A jsem už v poslední době na dně i psychicky. Ale nejsem "ve škatulce", takže s tím zase nikde neuspěju. Nezbývá mi, než strčit špinavý hadry z popelnice do rozkroku a těšit se na přechod. A můžu klidně odpřisáhnout, že jsem si nic z toho, co píšu, nevymyslela, bohužel to je moje realita.
Пікірлер: 2