Před svítáním jasné nebe poseté hvězdami, světlající východní obzor a pak skvostné zrození nového dne.…ideální čas na to, vyjet z domu do práce dříve a stavit se na Suškách. Chlad ve tváři, pára od úst, les plný ptačího zpěvu. Zakloníš hlavu a podíváš se k ostrým vrcholkům světlých skal, nad kterými krouží krkavci - nechávají se nést v širokých obloucích neviditelnými vzdušnými proudy. Kámen chladí na dotek, lišejníky už ale voní probuzeným jarem. Střední věž a vedlejší Sokolí - místa s dalekým rozhledem, dostatečně vysoko nad krajem na to, abys mohl na plachtící krkavce chvílemi pohlédnout i z výšky. Hluboko v údolí pomalu tekoucí Jizera a nad ní v protějším svahu Pantheon, hrad Frýdštejn. Za zády Kozákov, východním směrem Krkonoše. Co víc si přát, než mít více času. Ale i ta krátká zmizení do lesů a skal mají smysl. Nabijí energií a určí pozitivní ráz celého dne.
Může se pak stát, že o polední pauze navážeš na časné ráno. Místo oběda - jako již tolikrát - utečeš do hor. Stržák je nadosah. Kokořík - skalka u Nové cesty vedoucí ke Hřebenovému buku, Morous připomínající svým názvem moji nechuť vrátit se zpět do procesu, Winstonka, jejíž vrcholový blok sedí na předskalí (při tom správném pohledu) jen zázrakem, Stržová věžička s poměrně obtížně dosažitelným vrcholem, ač příliš výšky nepobrala. A pak rychlý sestup lesy s dokonalou kombinací barev sytě modrého nebe, šedých kmenů buků a žulových balvanů a mědi loňského listí.
A že to nestačilo? Což takhle podvečer na Černostudniční věžičce cestou domů….a o pár dní později, opět cestou do práce bílo….
Негізгі бет JIZERSKÉ HORY Kokořík Morous Winstonka Stržová věžička fullHD
Пікірлер: 6