Dvakrát jsem se na přelomu září a října vydal k Tišině. Poprvé jen krátce, za šedivého rána, nabít energii před příchodem do práce. Otočit jsem se musel kus nad Saloonem, času nebylo nazbyt, navíc se z nebe spustil chladný podzimní déšť. Podruhé - za prozářeného slunečního dopoledne - jsem vyšel až na Tišinu, vylezl si její "zapeklitou" Kuličku, která - ač nevysoká - není úplně přátelská k výstupu a zejména k vaším kotníkům při seskoku...Ale protože jednou je jako nikdy a dvakrát jako vždy, vylezl jsem na Kuličku dvakrát. Bylo to završení duši hladícího dne, ve kterém jsem si pobyl v prosluněných barvících se bučinách, vyšel Schody, poseděl na Ruplé sledujíce krkavce na modrém nebi, hluboko pod sebou jsem nechal bezejmenný balvan připomínající tvarem Kuličku na Tišině, jen trochu protáhlejší ve směru od údolí ke hřebenu. Sestup svahem dolů jsem zvolil přes nedaleká Trojčata, nyní poměrně zarostlá vřesem, mechy i okolním náletem. Pamatuji na společné lezení zde s Lubošem. Měl jsem prasklý kotník, berle jsem opřel o skálu a už se vesele lezlo. Nemyslím, že se sem příliš často chodí, ale ověřit to nelze, Trojčata jsou skalou bez vrcholové knížky. Sám jsem tu nebyl 8 let a to je na mě, věčně po Jizerkách bloumajícího blouda, dlouhá doba....
- 9 ай бұрын
JIZERSKÉ HORY Saloon Kulička na Tišině a Trojčata fullHD
- Рет қаралды 185
Пікірлер: 11