Kratičké video, které snad ani nemá smysl pro někoho jiného, než pro mě samotného....ale dám mu šanci - spíš možná kvůli větám, které jej doprovodí:
Vodokres - nové slovo v mém slovníku díky Martinu „Stromovi“, který mě na starý slovanský svátek upozornil. Ne že bych nikdy neslyšel o Živé vodě. Podvědomě, svátek nesvátek, umývám v proudících vodách jizerskohorských potoků svoje ruce a obličej, když se toulám horami a smývám vše, co mě tíží, v místních tůních nabíjím kameny. Myšlenka Živé vody, jak ji z pohádek znám a jak k ní intuitivně přistupuji jakožto přirozenému a silnému léku, je věčným průvodcem mého života - k potokům to táhne odjakživa mě, nyní i naše děti. Bystřiny s prudkým tokem a vodní tříští vznášející se nad roklinami, dávají pocit čistoty a spolu se zvukomalbou spěchajících vod tvoří harmonický - bezesporu léčivý - celek, který ve vnímavém člověku uspořádá vše, co ztrácí svůj vnitřní řád vložený do nás při stvoření.
Devatenáctého ledna je dnem Vodokresu, vzácnou chvílí, kdy voda nejsilněji léčí. A tak, ač krajinu spoutal silný mráz, vydal jsem se za Živou vodou do míst, kde je mi dobře v jakékoliv roční době. Času jsem měl o dost míň, než bych potřeboval, ovšem….nejít, vadilo by mi to, strašilo by mi to v hlavě jakožto nevyužitá příležitost. Vodokresová voda se mi ukázala ve více podobách a skupenstvích - proudící v příkrých pasážích potoků kde ji zámrz ještě nedokázal zastavit, ve formě načechraného čistého sněhu i jako vysoká ledová glazura pokrývající balvany a skály.
A právě kvůli ledu bylo lezení na zdejších skalách ( i snadnými cestami ) velice komplikované. Zahradník byl zcela nelezitelný, Zahradníkova učně jsem vysoukal komínem, který je za sucha snadnější než snadný, tentokráte bylo třeba hodně zabojovat. Místo sestupu jsem byl nucen seskočit z náhorní strany. Vrcholová knížka prozradila, že se sem příliš nechodí. K údolí jsem následoval stopy zvěře a níže, po cestě klesající k Ferďáku, jsem scházel ve svých vlastních stopách - těch jediných lidských, na které jsem natrefil. Vracet se ve vlastních stopách je vůbec zajímavá věc - potkáváte sami sebe, vidíte, kam jste mířili a ještě nevěděli, co vše zažijete.....jako ostatně v celém svém životě....tak ať Vás vaše kroky vedou radostně a správným směrem. Tom Atom
Негізгі бет JIZERSKÉ HORY Zahradníkův učeň za Vodokresu fullHD
Пікірлер: 9